Dotyky motyky

  Líbí se mi ty ranní mlhy.. polibky zimy, na loužích od kapek kruhy.. líbí se mi i šero z rána, když list klouže k zemi, když kráká vrána. Líbí se mi zkrátka když podzim zimě pomaličku otevírá vrátka

  Laskavě  podrbej mne na hlavě. A pak taky pod nosem, jen ať jsi mi přínosem. To se přeci počítá víc než hlava rozbitá.. nebo káva rozlitá.. nebo věta rozvitá...

Nikomu ani muk! Je tam holka a s ní kluk. Kapybaří děti si hrají na oběti. V bazénu si z mýdla udělaly křídla. A teď na jih letí.

  Tíha samotného bytí je občas trochu k zlití. Mnohočetnost zákázána.. jenom pro dva je ta brána. Sedím se mnou u stolu, popíjím/e kofolu. Pak se třeba poperem.. Co s načatým večerem? Zasním/e se nad listím.. S kým vším?..To už nezjistím

  Nýmandi a zavrženíhodní žijí v nás , ať chceš či ne. a stále více se den po dni jen víc tváří nevinně Jsem přeci královna moří a ty zeměkoule král Tak proč se nicota do nás noří? Nu což! Kdo by na to lál? Vládkyně Nýmandu taky dobře zní.. a tak si hopsám za zvuku šalmaje a nepřestanu...a néé! Snad ..až dohrajééé..

  Lískové oříšky, lískové proutí, tři malé kožíšky žalem se hroutí. Tři malé veverky sžírají breberky, a tak se podivně v tom proutí kroutí