Dotyky motyky

Emílie jednoho večera skoro stála, skoro klečela.. Byla vzrůstem malá a taky se velkých slov bála A čekáte, že brečela? Nene,  jen tam tak podivně vlála

Písnička o zdi cizí.. kdo po ní lez, ten zmizí   na dobro dobroucí  - mám za to.. Lalala.. tak šup..lez.., zlato!

Bez doteku, bez odlesku hladiny na břehu dne stojím Jsem tma na útěku, Jak mé neviny, praskají vodní bubliny Že se bojím? Psssst... Do mne se vpletlo oranžové světlo.. svítá

Níže tlaková není taková jako opar z mlhy zrána, . kdy jen zíráš, v ruce svíráš klíče, co k nim patří brána. Brána do země Klam je plná pávů a lam. Brána do neznámých světů, co moudří u ní sedí stočeni v lotosovém květu

Ouha ouha, špíny plná strouha. Chtěla bych moc vytěsnit noc Nikdo mne nehýčká, proto jsem bludička.. No tak už pojď, zhasne mi lampička! Ta noc je dlouhá, tváříš se ospale, a přitom v močále topí se touha

Tiše a tajemně víříme vzájemně Všechna ta snění prostě se změní na přelet bolidu, na zvuk didžeridu, na mořepění. A moře pění tiše a tajemně

myslela na mraky a nohy měla na zemi a v nitru, zdá se mi, měla lapač na draky. Všechny brány zamčené.. tak vkročila do prostoru, co v temnotě skrýval horu Myslela na vrchol a nohy měla na zemi zmáčené...loužemi

Lala kuju…modrou barvou ploty.. trefuju se bosou nohou tobě do šlápoty… Zpívám tiše houpavě, nesu slunce ve vlasech, v očích topím kapky deště a tvářím se hloubavě.. Běž mým směrem s podvečerem Prosím ještě.. Chvíli ještě… lala lala