Dotyky motyky

Tak mne napadlo napsat  něco o sobě... chá...  měli byste to o mně vědět, drazí přátelé ..takže... Universe Today - Space and astronomy news oba snímky AAAAAAch......jednoho dne jsem se prot áhla a probudila z neexistence.  Ne že bych vlastně neexistovala, ale dali mi jméno a jméno už něco znamená…do té doby jsem byla transneptunické těleso . Hmm těleso.. A pak jednou ..když už řádně napadlo listí na Evropu..tedy 23. Listopadu 2003 , jeden dalekohled řekl dost! Dáme tomu jméno. Létám si přibližně 90 AU od Slunce a najednou je to tu. Pohybuji se vláčně jako baletka z Labutího jezera. Dostala jsem řád nazvaný „Planeta“ desátý kámen od slunce…jů! A tak jsem se jim líbila, že porušili moji objevitelé Mike, Chad a David všechna pravidla astronomické unie a dali mi jméno.  Jsem Sedna . Kdysi dávno jsem tančila kolem hnědého trpaslíka.. Ten nedával pozor, málo si mne všímal, moje blízkost a můj pohyb baletky mu pramálo říkaly. Tak mne ztratil při tanci skrze Sluneční soustavu. Tad

Lapiduch když lapí ducha.. smát se bude, potvora! A pak křikne do dvora: Pojďte s námi, pane Mucha, pojďte taky do kola! Tak chce se nebo nechce se? Nebojte se, to je naše secese.

Řemdichem po hlavě vzali ho v Ostravě a těď kouká pohledem brouka ...trochu pátravě.

a to my,  atomy, vůbec nejsme lakomí.. Nám se totiž nelení ukázat vám štěpení

je krásné skoro letní ráno.. cestou dolů z Nového Světa přes Hradčanské náměstí. Můj milovaný muž mi cosi říká.. pokaždé na této cestě si čistí hlavu přípravou na práci a zároveň mne uvádí do trablů všedních pracovních dní..někdy nevšedních. Sdílíme strasti, radosti, očekávání .. to všechno během deseti minut směrem dolů. Miluju tu cestu. Přes okraj náměstí se přehoupne nízké oranžové slunce a ukáže svůj odraz ve všech palácích a všechny malostranské střechy se zdají ještě červenější. Pár běžců vybíhá bránou z Hradu a rozhlížejí se.. pak vyráží dále svým plánovaným směrem. Pán, co jej potkáváme denně na náměstí a ani nemrkne brvou, nás míjí. Ach, jaká škoda. Ještě před pár lety jsme se tu se všemi, co jsme se potkali, zdravili. Vzpomínám především na Mr.Morninga. Američan v country-rockovém oblečení s kytarou, bránící si své místo na Starých zámeckých schodech již od brzkého rána. Sedává tam i dnes, jen my jsme se rozhodli vynechat věčné šacování tašek u brány Hradu a nejít kolem

...a tak tedy pro začátek.. Bosonohá děva stěží po strništi hbitě běží.. Tak si křídla pořídila, ještě si je seřídila.. i tak trefila pár věží..