Večernice a princ

Jsem jiskřivá Večernice,

co každý podvečer,

jak zazní klekání,

vykročí do ulice.

Zvonečky pravdy rozeznít

necháme v ránu sychravém,

snad poznáme čistotu úmyslu,

co před námi samými chce se skrýt.

Tak pohleď na hvězdy v podvečer

a zkoumej, prosím, své já,

ať neroním slzy jak prskavky

a abys ty také nebrečel.

Jsem jen malá Večernice

a Země se kolem mne netočí,

však toužím jistotu mít,

než zas vykročím do ulice.