Zvuky ticha

Tuším, že ptáci se snáší,

šum křídel zem rozechvívá

Tak dlouho už mlčím,

mé ruce nehladí a neublíží,

můj stín ptáky nevyplaší.

Pak slétnou se havrani,

vždy důstojní, v černém,

Tak dlouho tu mlčím

v kořenech stromů,

že smutek mne nezraní.

Když ptáci se slétnou,

na kameny vztyčené usedají.

ty dlouho tu mlčíš

a stíníš nápis prostý,

vzpomínku poslední

a tak trochu vzletnou